Život snů / Dream Life

 

Vždycky se člověku všechno nepovede tak, jak by ostatní chtěli. Někdy to jenom poděláte třeba tim, že se jako teplej narodíte na malý město a nemáte tak ani šanci dodržovat nepsaný kodexy, co jsou po léta platný – třeba nevybočovat. Na malý město, kde se všichni znaj, kde si lidi sami určujou, co je správný a co ne. Ne každej může do škatulky počestnýho a plnohodnotnýho občana zapadnout. I když se vehementně snaží.

Někdy stačí, když vás ve čtyřech letech někdo přeblafne ve sklepě oprejskanýho činžáku, blízký to ututlaj a vy se v naději, že vás někdo pochopí, svěříte spolužákovi. Ne každej ale umí držet slovo. A tak se o vás začnou vykládat historky, začnete bejt divný. Jednou vám máma koupí svetr s růžovou myší, kterej se vám docela líbí. Trapná volba. Alea iacta est! Jste ještě divnější! Výsměch. Pěstí. Nadhánění. Obviňování. Začátek ležatý osmičky. Strach.

Když jste vyvrženým teploušem, snažíte se moc nevyčnívat. To ale asi ani při nejlepší vůli nejde. Sice se zavřete doma a tiše se nenávidíte a doufáte, že to jednou skončí, ale kolektivní paměť s chutí povýšit se nad méněcennýho jsou silnější. A tak se z balkónu díváte, jestli je vzduch čistej, abyste už konečně mohli jít k babi na návštěvu - radši průchodem mezi panelákama, tam nikdo moc nechodí. Tu zahlídnete skupinku kluků, je lepší přejít na druhou stranu a počkat za barákem. Pak už je cesta volná.

Někdy je vám už sedumnáct, koukáte na sebe do zrcadla a zjišťujete, že se asi nenávidíte. Škrábete si tu pošpiněnou kůži z obličeje a přemejšlíte, co by řekli tomu, kdybyste se zabili. Jste ale slabý na to, abyste to fakt udělali. A tak jenom sníte film o útěku do anonymity velkýho města. Takovej pražskej biják. Selhání u přímaček na vejšku nepřipadá v úvahu. Ne díky! To fakt ne!

 

*****

 

Things do not always turn out the way others want them to. Sometimes you mess it up just by being born gay in a small town where you don’t have the chance to keep the unwritten rules that have existed for ages, especially the rule that says that you must not be different. In a small town where everyone knows everyone else and where people themselves decide what is right and what is wrong. Not everyone can fit their definition of an honourable and a worthy citizen. No matter how hard you try.
Sometimes you just let someone suck you off in the basement of a shabby block of flats when you are four, and your kin hush it up. And you, hoping that someone will understand, confide in your schoolmate. People don’t always keep their word. Rumours spread fast and you become the weird one. Your mum buys you a sweater with a pink mouse on that you actually like. Bad choice. Alea iacta est! You have turned into a complete freak!
Mockery. Punches. Hunting. Blaming. The beginning of a never-ending story. Fear.
As a gay outcast, you try not to stand out of the line. But you can never succeed. Although you keep behind a locked door and hate yourself quietly, hoping that it will all be over once, the collective memory that yearns to degrade its inferiors always wins. So you watch from the balcony to make sure that the air is clear and you can go to visit your grandma – preferably through a passage between the blocks that is not much frequented by anyone. And if you see a group of boys you cross the street and wait behind the block. Now, you can visit your grandma.
And then you turn seventeen, standing in front of the mirror, looking at yourself and realizing that you hate yourself. You try to scrape off the stained skin from your face thinking what would they say if you killed yourself. But you are too much of a chicken to actually do that. So you keep on dreaming about escaping into an anonymous city. A Prague movie dream. There is no way you can fail the university entrance test. No thank you! No way!